V tomto článku bych rád shrnul několik svých poznatků získaných během výběru a měsíčního soužití s ultrazoomovým fotoaparátem Panasonic DMC-FZ5, který nabízí za příznivou cenou docela dost muziky. Přestože, jsem před nákupem přečetl celou řadu recenzí ať již českých, nebo zahraničních, některé podstatné věci mi možná unikly, nebo v recenzích chyběly – a to podnítilo vznik článku.
Panasonic FZ5 je poměrně žhavým želízkem v ohni ultrazoomových fotoaparátů, které nabízejí díky zoomu o něco vyšší zážitek z focení než klasické kompaktní digitální fotoaparáty a přitom si zachovávají rozumné rozměry a hmotnosti.
FZ5 je 5Mpx fotoaparát s kvalitním objektivem Leica se světelností 2,8-3,3 a 12x (36–432 mm evk.) optickým zoomem, optickou stabilizací a novým, ultrarychlým režimem ostření, který nechává za sebou i fotoaparáty Minolta Dimage Zx, proslulé právě rychlostí ostření. To vše při váze 370 gramů s dodávanou Lion baterií a překvapivě malých rozměrech.
Tento článek se bude v některých hodnoceních ohlížet právě na Minoltu Dimage Z2, která byla po celý minulý rok mým společníkem na cestách a výletech a jejíž neduhy podnítily nákup nového fotoaparátu. Při nákupu fotoaparátu jsem zvažoval koupi buď Panasonicu FZ5, Canonu S2 IS, nebo Sony Cyber-Shot H1. Všechny tyto fotoaparáty nabízí v základu naprosto stejné vlastnosti (5Mpx, 12x zoom, stabilizaci obrazu). V této kategorii je i Konica Minolta Z5, ale kvůli zmíněným nedostatkům Minolty Z2, kterými jsou především dlouhé časy potřebné k zaostření v šeru díky absenci prisvětlovacího světla a ztráty detailů kreseb při dlouhých vzdálenostech, jsem Konicu Minoltu vyřadil ze hry.
Ale zpět k výběru fotoaparátů
Sony H1 ke svému provozu potřebuje MemoryStick karty, Canon a Panasonic shodně SD karty. Mě zbyly SD karty, takže by Sony musela být zatraceně dobrá, abych si ji pořídil a vystavil se dodatečným nákladům za paměťové karty. Tak dobrá podle recenzí nebyla. Zbýval Canon a Panasonic. U Canonu mě uchvátil především otočný LCD display, a makro od 0 cm, které lze zřejmě jen těžko využít, protože si dříve zastíníte objekt tubusem objektivu. Se svou váhou 520 gramů včetně 4 tužkových baterií mě zase poněkud odradil. Marketingová masáž ve formě 640x480 videa se stereo zvukem mě neuchvátila, Minolta Z2 měla video 800x600 a použil jsem ho asi dvakrát. Diskusí kolem koupě Canonu S2 vs Panasonic je na Internetu nepřeberné množství, víceméně se z nich ale nedá nic kloudného vyzvědět. Po delších úvahách jsem se rozhodl pro 370 gramový Panasonic vyvedený ve slušivé černé barvě.
V tomto článku se omezím jen na popis důležitých vlastností fotoaparátu. Zájemce o podrobnější popis bych odkázal na některou z recenzí (např.: dpreview.com, nebo dcresource.com)
Detailní popis
Přístroj nevelkých rozměrů (108 x 68 x 85 mm) je vyroben téměř celý z plastu příjemného na omak, v místě úchopu je pogumován. Na první pohled si nelze nepovšimnout kruhového voliče na horní části. Ten kromě klasických režimů (P, A, S, M, video a prohlížení), obsahuje netradičně makro režim a režim „srdíčko“ sloužící k okamžitému pořizování fotografií a obsahuje jen velmi málo možností nastavení. Můj první komentář směřuje k tomu, že v tomto režimu, který pravděpodobně využijí jen úplní začátečníci, je nastavená nejnižší možná komprese a pořízená fotografie má více než 2 Mb, což je pro amatérské použití trochu zbytečné a pouze plýtvá místem na SD kartě. Na druhou stranu uživatel není obtěžován žádnými „nepodstanými“ údaji o cloně, času, kompresi ani rozlišení – pouze zelenou kontrolkou, stavem baterie a zbývajícím počtem fotografií.
Dalším režimem, který já osobně hojně využívám je možnost volby jednoho z 9 scénických programů (portrét, sport, scenérie, noční scenérie, noční portrét, panning, ohňostroj, party a sníh). Je dobré pročíst manuál, protože každý z těchto režimů má své omezení, které může v akci nemile překvapit.
Poslední režim, který zmíním je makro režim. Výrobce udává nejmenší vzdálenost zaostření 5 cm. V praxi si lze dostat k hodnotě kolem 2 cm, což je výborná hodnota. Dalším překvapením je, že zatímco nejmenší vzdálenost na kterou lze při teleobjektivu zaostřit je kolem 2 metrů, v režimu makro se tato vzdálenost zmenší na polovinu (na LCD indikováno značkou TELEMAKRO). Velmi příjemný detail, který umožní fotografovat úžasné snímky ovšem za cenu velmi nízké hloubky ostrosti. Problémem makra je nemožnost ovlivnit clonu. Lze fotografovat v režimu A (Aperture priority a oželet telemakro).
Mimo kruhového voliče se na horní straně nachází tlačítko režimu optické stabilizace, která za vás kus práce udělá. Se zapnutou stabilizací lze v širokoúhlém režimu při troše štěstí udržet i půl vteřiny a v režimu tele kolem 1/13 (připomněl bych tady pravidlo, kdy by se čas měl rovnat 1/ohnisková vzdálenost, což by v případě tele mělo být 1/432). Dalším tlačítkem na horní straně je režim sekvenčního režimu, spoušť a ovládání zoomu – trochu pomalé, ale o to přesnější.
Na zadní straně je 1,8″ LCD a celá řada tlačítek. První zleva přepíná LCD/EVF. Moje první reakce na EVF (elektronický hledáček) byla spíše záporná. Taková miniaturní obrazovka? S povzdechem jsem si vzpomněl na Minoltu Z2, jejíž „pseudo EVF“ byl v tomto ohledu úžasný. Nerad fotím přes LCD, ale s Panasonicem je to lepší z možností. Navíc jako každý správný informatik nosím brýle a nemůžu oko strčit úplně k hledáčku, kterému budiž k dobru dioptrická korekce a jeho umístění v levém horním rohu, takže si člověk nedělá obtisky nosu na LCD, jako je tomu u většiny fotoaparátů.
Vedle tlačítka LCD/EVF, je tlačítko DISPLAY, které nabízí přepínaní různých režimů zobrazení (histogram, vodící čáry se zlatým středem, atd.). Vedle je tlačítko EXPOSURE, které využijete bohužel jen v režimech A,S,M. Jinak nemá žádnou funkci (škoda). Vpravo od něj je posuvný volič zapnutí přístroje, pod ním klasický čtyřsměrný ovladač a tlačítko FOCUS. Toto tlačítko je, podle mého názoru, také poměrně nešťastné. Lze jím v menu aktivovat funkci aretace automatického zaostřování, takže namáčknutí pak slouží jen k výpočtu expozice. Jinak nemá žádnou funkci (2x škoda, mohla se zde být třeba aretace expozice pro pořizování panoramat).
Nebojme se nyní, když už toho tolik víme, vrhnout se na fotografování. Čas kolem 4 vteřin k pořízení první fotografie po zapnutí není zrovna z nejkratších, ale veškerý čas spotřebuje tubus objektivu k vysunutí. V menu doporučuji přepnout z 9 bodového režimu ostření na ultrarychlý 3 bodový. Jeho rychlost je překvapivá. Často nelze ani postřehnout čas potřebný k zaostření a změření expozice. Zde Panasonic kraluje. V horších světelných podmínkách pomáhá přisvětlovací lampa, která pracuje spolehlivě a lze ji deaktivovat v menu. Na výsledných fotografiích je minimální míra aberace i při nejdelším ohnisku. Skvělé! Barvy jsou občas trochu méně saturované, ale na to je v menu funkce vivid colours, která barvy oživí.
Objektiv Leica odvádí skvělou práci a každá fotografie je plná detailů a neztrácející se kresby. Jen šum je trochu nevyzpytatelný. Při nočních fotografiích je občas i při ISO 80 v tmavých oblastech patrný. Stejně tak ISO 400 občas překvapí kvalitou, občas nekvalitou. Vyvážení bíle funguje spolehlivě, v případě potřeby lze v menu aktivovat jednu z tradičních předvolených hodnot, tu lze doladit, nebo vyfocením bíle plochy vytvořit novou. Nezmínil jsem ještě blesk. Otevírá se tlačítkem na zadní straně, díky své pozici umožňuje fotit i poměrně blízké objekty a účinně redukuje efekt červených očí. Jeho dosah je zhruba 4 metry, což je slabší průměr v této kategorii. Minolta Z2 měla kolem 6,5 metrů.
Pokud nepoužíváte reálný histogram je skvělou funkcí tohoto fotoaparátu zobrazení přepálených ploch snímku, které blikají černou barvou a lze je okamžitě odhalit.
Až bude na SD kartách uloženo zhruba 300 fotografií rozbliká se na displeji červená ikona signalizující docházející energii. 300 fotografií není mnoho, Minolta Z2 vyfotila na jedny baterie kolem 550 fotek… na druhou stranu, Lion baterie lze dobít i při neúplném vybití, signalizace vybití funguje velmi přesně a ta hmotnost! Záporem je cena náhradních Lion akumulátorů, které se pohybují od 800 Kč za neoriginální až po 2800 Kč za originální.
Během měsíčního provozu Panasonic ukázal, že umí být dobrým společníkem. Je lehký a odolný, časy potřebně k zaostření jsou téměř neměřitelné, časy mezi pořízením jednotlivých snímků jsou kolem jedné vteřiny včetně těch s použitím blesku. Z detailů, které mě poněkud zklamaly bych ještě zmínil krytku objektivu, která se nevysouvá s objektivem a je nutné sejmout ji dříve, než se zapne fotoaparát, nebo to, že si fotoaparát pamatuje hodnoty kompenzace expozice i po vypnutí. Díky dodávané sluneční cloně a redukci pro filtry lze problém s krytkou vyřešit neustále nasazenou 55 mm redukcí pro filtry, která sice objektiv prodlouží, ale zase jej chrání. Nicméně vyjmenované neduhy jsou vyvážené užasnou ohniskovou délkou, ostrostí a kvalitou fotografii s rozlišením 2560 x 1920, rychlým ostřením a cenou kolem 12 500 Kč včetně DPH.
Napsal: Jan Nemrava
—————————————————————————-
Koupili byste ultrazoom nebo raději něco menšího?
Jaký používáte digitální fotoaparát vy?
